Serpencia

Estrellka

zpěv

vybavení:

bezdrádový mikrofon Shure Beta87A, inear Shure PSM200, TC Helicon Voiceworks Plus

Hev

kytara

vybavení:

ESP-LTD EX-400, Randall RM100M, M/B Halfback 4x12", Digitech Hardwire Stereo Reverb

Hýbňoš

basa

vybavení:

ESP-LTD DF-404, Orange TB500H, H&K Quantum 4x10"

Peepa

baskytara

vybavení:

Dean Edge V (Hořovice), ESH Raptor III, ESH GX 412-280HX 4x12", Boss GT-6B, bezdrát Shure

Rift

bicí

vybavení:

bicí sada Mapex, dvojšlapka Pearl Eliminator, hliníkové paličky Ahead

Anděl

text: Estrellka * hudba: Hev

Výkřik mdlý
se vzduchem vznáší,
nechci jít
vstříc temným vášním,
vím, Děsů král,
noční říší proplouvá.

Spává nade mnou
a dává mi víru svou
a ví, že se černé tmy
dávno nebojím.
(Jím)á mě hrůza zlá,
že skrz černá kukadla
se žár, z hlubin ďábla,
vzhůru propálí.

Duši žal
a nářek trýzní,
bdělý dál
po spánku žízní,
vím, touha tvá,
že spát mě nenechá.

Spává nade mnou
a dává mi víru svou
a ví, že se černé tmy
dávno nebojím.
(Jím)á mě hrůza zlá,
že skrz černá kukadla
se žár, z hlubin ďábla,
vzhůru propálí.

Nespěcháš,
ač čas už se ti krátí,
do srdce stín
temný se vrátil,
břit lesklý
ti ruku podává.

Zapomeň,
Co kdosi ti slíbil,
nejsi tím,
kdo kroky tvé řídil,
v zajetí snů
dál zůstáváš.

Kdo porozumí,
nepoznamená.
Kdo nezachrání,
nezapomíná.

Tělo tvé
odchodu se vzpírá,
ač ví,
že z hlubin dívá
se on.

Modlitba za zatracence

text: Estrellka * hudba: Hev

Cestou víry pouhé se dát,
v pažích sevřít tělo hořící.
Osidel ďábla skrytých se bát,
krví svlažit hrdlo pálící.
Z dlaní spjatých v modlitbách
na křídlech černých havraních,
má prosba tichá odlétá
až tam k branám Petrským.

Cestou víry pouhé se dát.
O svou skromnou duši se bát.
Hříšek každý odpustí,
stačí třikrát Zdrávas Maria.
Kapsy církev naplní,
ale náprava se nekoná.

Ó, pane náš, dej mi víru svou,
víru, která všechny strasti vyléčí,
víru, kterou právě teď tak postrádám.

Svědomí krásně čisté mít.
O svůj holý život se bít.
Duši černou vybělí,
když otčenáš dvakrát odříkáš.
Leč nehodný zpovědník,
zná tajemství jež ukrýváš.

Ó, pane náš, dej mi víru svou,
víru, která všechny strasti vyléčí,
víru, kterou právě teď tak postrádám.

Prosím, Otče náš, vyslyš přání neskromné,
v srdci ukryté, pouze šeptané.
Vždyť Ty sám prý všechny objímáš,
jsi všudy přítomný, všude vítaný.
I v dobách zlých se k Tobě obrací,
neboť jsi nestranný, nikoliv lhostejný.
Duše hříšných posoudíš sám,
v království nebeském, nikým nehlídán.

Duši černou vybělí,
když otčenáš dvakrát odříkáš.
Hříšek každý odpustí,
stačí třikrát Zdrávas Maria.

Ó, pane náš, dej mi víru svou,
víru, která všechny strasti vyléčí,
víru, kterou právě teď tak postrádám.

Než...

text: Estrellka * hudba: Hev

Než projdeš branou manželství,
než tóny znělky odezní,
než dostaneš se k cíli bádání,
než duši štěstí zaplaví.
Dřív než své ano vyslovíš,
než prsten zlatý nasadíš
poslední bitvu musíš vydobít,
s tou, jež jak stín tě provází.

Svoboda protivník zlý.

Číhá a svou šanci nepustí,
přítomnost svou poznat dá.
Že manželství svobodu nekrátí,
svědomí napovídá.

Než obavy tě nalomí,
než hlavu zmatek zaplní,
než srdce zmrzlé kapky pokryjí,
než city zvolna zabijí.
Dřív než jí uzdu popustíš,
než klíče k bráně zahodíš,
pohled těch očí ledy roztaví,
v odpověď na tvé tápání.

Číhá a svou šanci nepustí,
přítomnost svou poznat dá.
Že manželství svobodu nekrátí,
svědomí napovídá.

Číhá a svou šanci nepustí,
přítomnost svou poznat dá.
Že manželství svobodu nekrátí,
svědomí napovídá.

Prokletá

text: Estrellka * hudba: Peepa

Hranice na návrší stojí,
z otepí skládaná,
na ní lýkem ke kůlu
žena stojí přivázaná,
davem lidí šumí
slova šeptaná,
že za její život hříšný
duše peklu propadá.

Jako prokletou ji tu znají,
postava tajemná,
minulost pečlivě tají,
budoucnost vykládá.

Žádný z nich už neví,
který vítr ji sem svál,
prý pohledem život zmaří
a duši vykrádá.

za prokletou ji tu mají,
strach životy ovládá,
její skutky děsí
i když pomáhá.

Bledé líce žárem zrudlé,
z očí vzdor plápolá,
byť oheň tělo spálí,
duše přetrvá a vítězí.

Kravka má
mléko nedává
ta ženština
v tom jistě prsty má.

Na polích
leží pořád sníh
sýpky prázdné jsou
a mor tu obchází.

Synek můj
byl tuze nemocný
požil její lék
a stále spí.

V domku svém
nad vší pochybnost
s ďáblem obcuje
a kejkle zlé provádí.

Jako prokletou ji tu znají,
postava tajemná,
minulost pečlivě tají,
budoucnost vykládá.

Žádný z nich už neví,
který vítr ji sem svál,
prý pohledem život zmaří
a duši vykrádá.

Za prokletou ji tu mají,
strach životy ovládá,
její skutky děsí
i když pomáhá.

Bledé líce žárem zrudlé,
z očí vzdor plápolá,
byť oheň tělo spálí,
duše přetrvá a vítězí.

Vesnici
hrůza obchází
mladé manželství
se se zlou rozchází.

Bejlí čarovné
po lesích hledává
mysl nevinnou
jím ovládá.

Vidinou
údy odnímá
sílu plodivou
ženám ubírá.

Za nocí
mládence přivábí
a rejdy divoké
sukuba provádí.

Časem popel zchladlý
byl větrem rozfoukán,
žádné z polí dál neplodí,
Bůh byl z kraje vykázán,
a z husté mlhy čnějí
domy zchátralé,
každý, kdo život zmaří,
peklu propadne.

Proměna

text: Víťa * hudba: Hev

Temné sny usínání mé
souží,
divný pláč ve skalách po duši mé
touží,
temný hvozd, kde dnešní noc je krutý
přečká,
vábí mě a volá smrtící
smečka.

Bůh Měsíc velí nocí
jít bez váhání.

Skrývání v stínech
právě běsům končí,
bídnému pánu sloužím,
v prokletí se loučím.

Zlá síla,
nás vzývá.

Už nejsem ten, kdo večer patřil
do říše lidí,
jsem ďáblův tvor, vlk agresor,
co krvavě vidí,
vrah bez srdce s duší obrostlou,
zcuchanou srstí,
páchnu smrtí žlutých tesáků
a hřbitovní prstí.

Prsty zvyklé na spinet
se zvolna mění v drápy,
v zlobný pysk se mění ret
a sprška slin ho skrápí,
klesám k zemi v kolenou,
místo paží běhy,
a v hrdle žízeň šílenou,
chuť zabít místo něhy.

Tvá víra,
slábne a zmírá.

Už za chvíli tě zaskočí
divoké vytí,
to k teplým lidským obydlím
se za krví řítím,
nic nepomůže Kristův kříž
a vzývání nebe,
tak zab mne, hloupý člověče,
než zabiju tebe já.

Řád

text: Estrellka * hudba: Peepa

Templářský řád
byl znám svou chrabrostí,
bezvěrce k tělu
si žádný z nich nepustí,
rytíře král
na svůj dvůr povolal,
papež je do válek
křižáckých vysílal,
andělskou kopuli
naplní rozkazy:
Na východ! A hned!

Dva na jednom koni sedí,
bojovat se saracény pojedou,
odvážně vstříc smrti hledí
padnout za čest královu, ne svou.

Vive Dieu, Saint Amour.
Vive Dieu, Saint Amour.

Templáři vítězí
na polích bitevních,
a jejich truhlice
poklady naplní,
francouzský král
největším dlužníkem,
z rytířů stává se
úhlavní nepřítel,
světská moc církevní
do hrsti polapí
nebožák Klement
řád bulou odpraví.

Chamtivost má tisíc mečů
a rozkaz králův nad nimi tu zní,
Templ plní třeskot zbraní,
v okovech rytíře odváží.

Rytíři se bojí,
rány kata bolí,
všichni hlavu kloní,
v těchhle mukách
budou i lhát.

Otec, dříve svatý,
otáčí se zády,
loutkou sám se stává,
Filipovi stačí jedna
malá lež.

Šest set rytířů přišlo řád hájit před komisí,
nebojí se, řeknou pravdu, očistí se,
každý z nich by rád pomohl bránit řád.
Leč s inkvizicí boj, tak nerovný se zdá,
jeden po druhém tu ohni propadá,
seznamy se krátí z hranic vítr vál,
tak nakonec sám Jack de Molay stál

Vive Dieu, Saint Amour.
Vive Dieu, Saint Amour.

Sopka

text: Estrellka * hudba: Hev

Bublá pod povrchem
jak láva vroucí,
obrazů tisíce
myslí se plouží,
žár útroby svírá.

Výjevy mlžné
a jiné bez kazu,
který z nich odolá
prvnímu nárazu,
pár překážek zbývá.

Záblesky vědomí
představy formují,
s vířícím magmatem
nadarmo bojují,
vír otázky hlídá.

Doutná a mísí se,
šplhá se potají,
na vlně tlakové
žene se k okraji,
tvé hradby ztéká.

Znáš sílu proudů lávy žhnoucí,
víš, jak chladí sníh.
Touha spřádá kouzla ne nepodobná
hříšným erupcím.

Myšlenka vědomím
pomalu stoupá,
nabírá na síle,
jícnem se vzdouvá,
žár útroby svírá.

Obraz se z mlžného
ostrým stává,
řine se z mysli,
jak žhnoucí láva,
tvé hradby ztéká.

Písmena v slabiky,
slabiky ve slova,
napadá mysl
jen jediná osnova,
pár překážek zbývá.

Doutná a mísí se,
šplhá se potají,
na vlně tlakové
žene se k okraji,
Vír otázky hlídá.

Znáš sílu proudů lávy žhnoucí,
víš, jak chladí sníh.
Mysl spřádá kouzla ne nepodobná
hrůzným erupcím.

Znáš sílu proudů lávy žhnoucí,
víš, jak chladí sníh.
plány, které spřádá člověk, končí
hrůznou erupcí.

Plány, které spřádá člověk, končí
hrůznou erupcí.

Tklivá

text: Estrellka * hudba: Peepa

Ve stínu sloupoví se ukrývá,
žárem srdce má tepané,
věrnost svou vyzpívá,
ztichlé večerní krajině.

Ten zvuk tě celý život provází,
jsou zde a zní ve chvíli tvého zrození,
zazpívá při křtu tvém,
když voda zastudí na pokožce bledé,
sténává, když tělo tvé,
se zemským chřtánem dolů propadá,
jak pokaždé vedou kroky tvé,
jen pro tebe
den za dnem zvony zní.

Déšť ani mráz mu nevadí,
stejně jako den noc vítává,
ptáků hejna přivábí,
když jim příběh svůj vypráví.

Ten zvuk tě celý život provází,
jsou zde a zní ve chvíli tvého zrození,
zazpívá při křtu tvém,
když voda zastudí na pokožce bledé,
sténává, když tělo tvé,
se zemským chřtánem dolů propadá,
jak pokaždé vedou kroky tvé,
jen pro tebe
den za dnem zvony zní.

Žádná cesta jej nečeká,
byť báje o ní dál se vypráví,
Řím dávno jej neláká,
jen pro svěřené dál vyzvání.

Valkýra

text: Estrellka * hudba: Peepa

Tam, kde se kov o kov tříští,
kde tisíce můžu jdou smrti vstříc,
kde nevíš hodiny ni minuty příští,
pohlédneš do tváře té, která smrt umí pokořit.

Valkýra.
Valkýra.

Zní ránem vřava bitevní,
mužů šiky tu na smrt spěchají,
třeskot zbraní vzduch kolem naplní,
ostřím hrotů životy mrhají.

Je poslední, o níž sníš,
když smrt tě objímá.
Je první, kterou zříš,
když tě Ódin přijímá.

Žádný nechce hrdnou se stát,
za svou ženou vrátil by se rád,
chce jen přežít tu bitvu jedinou,
aniž by se shledal s Valkýrou.

Je poslední, o níž sníš,
když smrt tě objímá.
Je první, kterou zříš,
když tě Ódin přijímá.

Mrtví své oči k nebi obrací,
hledajíc tu, jež se víckrát nevrací,
touží cítit to sladké obětí,
které přichází zároveň se smrtí.

Je poslední, o níž sníš,
když smrt tě objímá.
Je první, kterou zříš,
když tě Ódin přijímá.

Vnímáš ticho po bitvě poslední,
supi krouží dřív než se rozední,
těla padlých je ku hostině zvou.
mrtvých reků pozvedlých Valkýrou.

Je poslední, o níž sníš,
když smrt tě objímá.
Je první, kterou zříš,
když tě Ódin přijímá.

Vichr a vědma

text: Víťa * hudba: Peepa

Vískáš mě ve vlasech,
čechráš je na skráních,
odolávám.

Tvůj hořce slaný dech
pouštím si do dlaní,
nejsem pravá.

Rosíš mi myšlenky,
vysoušíš představy,
kamínky únavy
jen málo zatíží
kapsy mých džín.

Cítím tvé běsnění,
skrývá tě horizont,
stále sílíš.

Lákáš mě k souznění
s lovci větrných front,
touhou šílíš.

Rušíš mi myšlenky,
vybudíš představy,
balvany únavy
mi sotva ublíží,
vím,

Víra vírů
nevyrve mě z kořene,
síla stínů
k bázni mě nedožene,
vznáším nárok
být spojena se zemí,
výzvu větrům
na obranu území
smí jenom němí
vznést jenom němí,
vznést jenom němí,
vznést jenom němí,
vznést jenom němí.

Vískáš mě ve vlasech,
čechráš je na skráních,
odolávám.

Tvůj hořce slaný dech
pouštím si do dlaní,
nejsem pravá.

Rosíš mi myšlenky,
vysoušíš představy,
kamínky únavy
jen málo zatíží
kapsy mých džín.

Cítím tvé běsnění,
skrývá tě horizont,
stále sílíš.

Lákáš mě k souznění
s lovci větrných front,
touhou šílíš.

Rušíš mi myšlenky,
vybudíš představy,
balvany únavy
mi sotva ublíží,
vím,

Křídla ptáků
ochrání mou nahotu,
cáry mraků
najdou svojí Golgotu,
mé je právo
odebrat ti ovzduší,
dávné kouzlo
navěky tě zahluší
a připraví tě o duši.

Vítr kůře neublíží,
větev větev pěvně skříží,
kmen se napne, pružný v kříži,
a nastaví svou tvář.
Blesky uzemní mé listí,
hadi moje rány čistí,
zůstanu stát na bojišti,
hrdý samotář.
Ztrať se v mlze nad pevninou,
jenom slabý mřou a hynou,
stokrát necítím se vinnou
za tvůj sebeklam.
Zmýlil ses, nejsem vrak ze dna,
nejsem strom,
jsem bílá vědma,
zaklínám.

Křídla ptáků
ochrání mou nahotu,
cáry mraků
najdou svojí Golgotu,
vznáším nárok
být spojena se zemí,
výzvu větrům
na obranu území,
mé je právo
odebrat ti ovzduší,
dávné kouzlo
navěky tě zahluší
a připraví tě o duši.

Zhyň.

Zaklínač

text: Estrellka * hudba: Hev,Peepa

Slzí kalných pár
v prachu cest
na uschlém hlohu lpí.

Život co skomírá,
sprostým byl
a krutý konec má.

Mírných slůvek pár
na rtech modravých
jen tak ulpívá.

Naděje z očí tvých
utíká
proč Pán se nedívá.

Ví, kým byl,
než se pouhým stínem stal.
Tvář vraha zná,
leč netuší, že jím byl zaklínač.

Ran pár čepelí
kovanou
ve výhních ohňů pekelných.

Žár, jež vydává,
na kůži své,
žel cítils sám.

Už jen kapek pár
krve tvé
mechem protéká.

Pěsti zaťaté
nezastaví
odchod duše tvé.

Ví, kým byl,
než se pouhým stínem stal.
Tvář vraha zná,
leč netuší, že jím byl zaklínač.

Ví, kým byl,
než se pouhým stínem stal.
Tvář vraha zná,
leč netuší, že jím byl zaklínač.

Výkřik přidusí
křídla havraní,
co se vzduchem blíží.

Záblesk kovový
je poslední co zříš,
než se oči sklíží.

Žádné klekání,
hrobem tvým se
prašná cesta stává.

Tvůj skon byl zbytečný
zde nečeká tě
čest ni sláva.